Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ze sociofobika operátorem, aneb všechen strach lze překonat!

22. 09. 2015 17:14:26
Každý máme z něčeho strach. Z pavouků, tmy, uzavřených prostor.. a skoro každý tvrdí, že nejde překonat. Z vlastní zkušenosti ale vím, že to jde.

Už od malička, co jsem schopna si vzpomenout, jsem byla neskutečně stydlivá. Člověk by řekl, že stydlivost je u malého dítěte poměrně normální věc. A zřejmě by asi byla, kdybych z toho za čas vyrostla, ale to se nestalo.
Naopak ze mě vyrostl docela velký sociofobik. Pamatuji si například, že ještě do mých patnácti let se mnou chodila k doktorce máma. Probíhalo to hrozně vtipně. Přišly jsme tam, máma začala říkat, co mi je, doktorka na mě podivně koukala a já jsem jen pitomě přikyvovala. Nebyla jsem schopná s ní mluvit, ani říct, co mám za problém.
(To se vyřešilo až když jsem se v šestnácti odstěhovala a byla donucena začít chodit sama k dospělé doktorce.)

Ale jiné problémy stále přetrvávaly.
Když jsem potřebovala někam zavolat, vždycky jsem dala telefon do ruky mamce, stejně tak když mi volalo nějaké cizí číslo, "mami, zvedni to". A když jsem náhodou byla sama, prostě jsem to nezvedla. Nevím proč, prostě jsem měla panickou hrůzu z toho neznáma, které mě mělo čekat na druhé straně.
A stejně tak na úřady, nebo kamkoliv, kde byli cizí lidé. Přepadával mě strašný pocit úzkosti, když jsem měla vejít někam do místnosti. Všechny ty oči, které na mě upřely.. Jako představa vlézt do výtahu u klaustrofobika. A zahrát na kyraru před někým jiným, než jsem já, to byl nadlidský úkol.
Kdo ví, kde se stala chyba.
No, nežilo se s tím úplně nejjednodušeji, ale stávají se i horší věci.

Nicméně, zlom nastal s příchodem mého současného přítele, zhruba před tři čtvrtě rokem. Když máte nějakou takovouhle ,,zvláštnost", je dobré mít vedle sebe někoho, kdo je trochu pedant a, namísto toho, aby vás chlácholil a plácal po ramenech, že za to nemůžete, vás donutil to překonat.
Vím, že lehčí je nic nedělat, se svým strachem nebojovat a problému nečelit, protože boj znamená strašný výdej energie, překonávání lenosti a sebe sama. A k tomu je strašně těžké se dokopat. Ale zároveň vím, že s výsledkem se lépe žije.

Možná to bylo jen tím, že jsem potkala člověka, který na mě nekoukal skrz prsty a ač to někdy vypadalo, že je na mě spíš zlý, snažil se mě naučit samostatnosti.
Inu začali jsme tedy praktikovat takzvanou léčbu šokem. A co je nejlepšího na strach z lidí a telefonování, než přihlásit se na výběrové řízení na operátora call centra!?

Přiznám se, že ze začátku to bylo strašné.. při vstupním školení jsem se pořád neskutečně styděla mluvit a když mě potom adaptovali, trvalo mi hrozně dlouho, než jsem se vůbec odhodlala k prvnímu samostatnému hovoru. Následovaly dva týdny nepředstavitelného stresu, které ale nakonec vyústily v docela fajn práci.

Nebo třeba když jsem chtěla k večeři objednat pizzu, dali jsme si ji jen pod podmínkou, že tam zavolám já a dojdu ji zaplatit a stejně tak se vším ostatním. Cokoliv jsem chtěla, musela jsem si zařídit sama. Jak mazané, vzhledem k tomu, že už bydlíme sami – a nemám za zadkem maminku, takže mi nikdy nic jiného nezbylo.. :)

Každopádně, celkově by se dalo říct, že jsem s příchodem mladého asi trochu dospěla. Nemám sice žádný recept na to, jak sociofobii překonat, není to jako upéct bábovku, ale vím, že se to překonat dá. Je to totiž všechno jenom v hlavě. Jakýkoliv strach, ať už je z tmy, z neznáma, nebo z lidí, se dá přemoct, když si řeknete, že to vlastně nic není, že není důvod se bát. A v neposlední řadě máte někoho, kdo vás podpoří a pomůže.

A i přesto, že s hraním na kytaru před lidmi mám pořád potíže, nebo neusnu bez zapnuté televize, když je mladej na noční a ještě mám určitě co pilovat ve své výřečnosti a komunikaci, je to lepší. A tím největším krokem kupředu bylo počáteční překonání strachu z překonání strachu.

Autor: Lenka Šumanová | úterý 22.9.2015 17:14 | karma článku: 8.32 | přečteno: 367x

Další články blogera

Lenka Šumanová

Fronty u pokladen = konec světa?

Začínám si myslet, že lidé dnes nemají na práci nic lepšího, než si stěžovat na fronty u pokladen. Počkat si v ní několik minut totiž znamená naprosté zhroucení světa.

13.9.2017 v 21:03 | Karma článku: 21.85 | Přečteno: 1237 | Diskuse

Lenka Šumanová

...nebuďte slepí. Není to těžké.

Když s někým narazím na téma „palmový olej“ a snažím se mu vysvětlit, proč je lepší nekupovat potraviny onen olej obsahující, vyrukuje na mě většinou s výmluvami „to bych nemohl jíst vůbec nic“ a „to strávím hodiny v obchodě“.

1.12.2016 v 14:18 | Karma článku: 13.42 | Přečteno: 517 | Diskuse

Lenka Šumanová

Můžeme jim to mít za zlé?

Občas mají dospělí lidé tendenci nadávat na mládež.. Jako by si neuvědomovali, že i oni byli někdy dětmi.

15.7.2016 v 11:56 | Karma článku: 9.82 | Přečteno: 638 | Diskuse

Lenka Šumanová

Ve třiceti staříkem, aneb staří byli také naší budoucností

V kolika myslíte, že je člověk starý? Ve čtyřiceti? Padesáti? Prý děti jsou naše budoucnost, ale ti staří jimi také kdysi byli.

20.11.2015 v 12:31 | Karma článku: 17.08 | Přečteno: 826 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Stanislav Cigánek

Kniha Genesis a evolucionistické předsudky

Mojžíš i Abrahám vyrostli ve velmi vyspělých a vzdělaných civilizacích. Neexistuje žádný důvod proč by nemohli sami napsat své příběhy a slova, která k nim Bůh mluvil.

21.9.2017 v 11:51 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 16 | Diskuse

David Vlk

Zápisky svatebního fotra, část první-"Budu sa ženit tato!"

Vzhledem k tomu, že nastávající snacha si o Vás stejně myslí, že jste pako, tak na tyhle moje rady rychle zapomeňte a běžte si vyřídit nový kontokorent.

21.9.2017 v 11:07 | Karma článku: 15.86 | Přečteno: 287 | Diskuse

Jana Slaninová

Inspirace Radkou K.: láska přes internet - skutečnost nebo mýtus?

Seznámení přes internet má svoje výhody i úskalí. Když člověk/žena pomine a promine dotazy typu: "Jakej máš zadek? Co takhle sex?" Nebo vzkaz: "Mám ho velkýho. Chceš ho vidět?" Když to vezmete sportovně, víte předem co nechcete.

21.9.2017 v 11:05 | Karma článku: 6.35 | Přečteno: 150 | Diskuse

Jaroslav Nedobitý

Odstřelovací puška SV-99, malorážka v rukách profesionálních “sniperů“

Píše se leden roku 2000. Druhá čečenská válka dosahuje svého krutého vrcholu. Ruské síly jsou blízko dobytí města Groznyj, které už několik týdnů obléhají. Město samotné je téměř srovnáno se zemí.

21.9.2017 v 10:04 | Karma článku: 14.89 | Přečteno: 555 | Diskuse

Ladislav Jakl

Zničili Klaus s Mečiarem Československo?

Nezničili. Bylo už zničené a vlastně už de facto rozdělené. Oni se jen postarali, aby bylo toto rozdělení co nejhladším způsobem vypořádáno i de iure a po technické stránce.

21.9.2017 v 9:31 | Karma článku: 26.01 | Přečteno: 532 | Diskuse
Počet článků 10 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1662

Jsem podivný mladý člověk s někdy až cynickým pohledem na svět.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.